Abstract: Současná společnost prochází v globálním měřítku intenzivnější vlnou proměn, která je charakteristická především nebývalou dynamikou, rozsahem a objemem. Především se jedná o technologické a ekonomické změny, které mají podstatný vliv na podobu společnosti. Tempo rozvoje a implementace technologií založených na robotice, umělé inteligenci a informačních systémech do celé řady oblastí lidského konání – i přímo nesouvisejících s technikou – a vedle toho expanze digitální a sdílené ekonomiky vyvolávají nové vzdělávací potřeby, na které je nezbytné neprodleně reagovat. Je žádoucí připravovat budoucí generace na život v nových podmínkách, a proto zde sehrává významnou roli školství. V důsledku toho vyvolané požadavky na provedení inovací se týkají všech úrovní vzdělávání, avšak zaměřovat se budeme především na základní školství v podmínkách České republiky. Logicky se nabízejí otázky, zda jsou aktuálně indikované vývojové tendence natolik zásadní, aby byly příčinou pro kurikulární transformaci podoby vzdělávání, a zda již nastala vhodná doba pro její realizaci. Odpověď mj. hledáme v mezinárodní poznatkové komparaci s důrazem na stěžejní kategorie provázané s výukou technických a prakticko-činnostních předmětů. Rovněž jsou analyzovány koncepční a prováděcí dokumenty související s realizovanými změnami vzdělávání, vč. klíčových oborově-didaktických výzkumně laděných i teoretických studií. Na základě provedené poznatkové syntézy vyvozujeme a diskutujeme podněty pro inovativní podobu učiva o technice na základních školách, které se stává neopomenutelným faktorem přispívajícím k vytváření komplexu kompetencí nezbytných pro život jedince v moderní společnosti.
Processing Request
No Comments.